Význam Betléma

Micheášovo proroctví o narození Mesiáše v Betlémě, není jediným místem Starého zákona, které upozornilo na zvláštní význam tohoto městečka.

Ve vánočním období upíráme zraky k Betlému. V Bibli není skutečnost, že se zde narodil Mesiáš, pouhým bezvýznamným detailem. Stejně jako Písmo dopředu předpovědělo Mesiášův původ a čas jeho příchodu, stanovila proroctví i místo jeho narození. Výslovně to říká pouze prorok Micheáš v  5,1-2. Ale o důležitosti městečka Betléma svědčí daleko více starozákonních míst.

V Gn 35,15-20 se dozvídáme, že Jákobova žena Ráchel (matka Josefa a Benjamína), porodila Benjamína nedaleko Efraty, což je Betlém. Při porodu zemřela a Jákob ji pohřbil tam u cesty do Betléma. Totéž Jákob připomíná i v Gn 48,7.

V Jer 31,15 se říká: „Toto praví Hospodin: ‚V Rámě je slyšet hlasité bědování, přehořký pláč. Ráchel oplakává své syny, odmítá útěchu, protože její synové už nejsou.‘“ Toto proroctví se naplnilo při vyvraždění betlémských dětí Herodem. (por. Mt 2,16-18)

Městečko Betlém se vzpomíná i v Sd 12,8; 17,7 a 19,1n.

Nejen Betléma, ale i přímo rodiny krále Davida se týká celá kniha Rút.

I prorok Samuel měl kořeny v Efratě tedy Betlémě. (1 Sam 1,1n)

Právě tento Samuel jde později do Betléma, aby zde pomazal za krále nejmladšího ze synů Jišaje Betlémského – Davida, který je jedinečným předobrazem svého potomka a Pána – Ježíše Krista. (1 Sam 16,1; 17,12). V souvislosti s Davidem se Betlém vzpomíná ještě víckrát, např. 1 Sam 23,14-15.

V žalmu 132 mluví sám David o Arše smlouvy v souvislosti s Betlémem – Efratou: „Očím nedopřeji spánku ani víčkům podřímnutí, dokud nenaleznu Hospodinu místo, příbytek Přesilnému Jákobovu! A hle, v Efratě jsme o ní uslyšeli, našli jsme ji na Jaarských polích. Vstupme do jeho příbytku, klanějme se před podnožím jeho nohou. Povstaň, Hospodine, k místu svého odpočinku, ty sám i schrána tvé moci!“ (Ž 132,5-8) David vzpomíná na svá mladá léta, kdy byl ještě doma v Betlémě a slyšel o Arše smlouvy, která se po navrácení od Filištejců nacházela v Kirjat-jarímu, čili na Jaarských polích. V Arše smlouvy se nacházely desky Desatera, nádoba s manou a Áronova hůl, která na poušti vykvetla. To vše je předobrazem Bohorodičky a jejího Syna, který se měl narodit v Betlémě. On je to Slovo Boží dané nám od Boha, On je chléb z nebe a Jeho Matka je tím Áronovým žezlem, které vypučelo zázračným nadpřirozeným způsobem. Když se David slovy Mojžíšovými modlí: „Povstaň, Hospodine, k místu svého odpočinku.“ Volá vlastně po vtělení Božího Syna do té pravé Archy, kterou je Maria.

Mich 5,1-3 zní: „A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných. I když je Hospodin vydá v plen do chvíle, než rodička porodí, zbytek jeho bratří se vrátí zpět k synům Izraele. I postaví se a bude je pást v Hospodinově moci, ve vyvýšeném jménu Hospodina, svého Boha, a budou bydlet bezpečně; jeho velikost bude nyní sahat až do dálav země.“ Zcela jasně a jednoznačně se zde říká, že původ onoho „vládce Izraele“ bude od pradávna, ode dnů věčných. Každému Židovi, který toto proroctví slyšel, bylo jasno, že Mesiáš bude sám Hospodin Bůh. To je ještě podtrženo tím, že se tu zdůrazňuje rodička a o otci se mlčí. U Židů to přitom bylo naopak: otec byl v popředí, syn náležel jemu, a matka byla, mírně řečeno, v ústraní.

V Ezd 2,21 je řečeno, že po babylonském zajetí se do Judska vrátilo 123 synů betlémských.

Slovo Betlém znamená "dům chleba", to jméno bylo městečku dáno Boží prozřetelností, protože se měl světu zjevit onen chléb, který sestupuje z nebe, aby dal život světu - Boží Syn.