M. Jan Hus: "Kněží, kteří prodávají svaté věci za peníze, jsou heretici"

Svatokupectví jakožto kacířství vykreslil Hus ve svých česky psaných "Knížkách o svatokpectví". Toho se týká i 8. žalobní článek. Žalobci ho formulovali tak, jako by Hus učil, že každý těžký hřích je kacířstvím, což neučil.

V konečné verzi žalobních článků z 18. 6. 1415 zněl 8. článek takto: „Kněží jakýmkoliv způsobem zločinně žijící, poskvrňují kněžskou moc, a jako synové nevěrnosti smýšlí nevěrně o sedmi svátostech církve, o klíčích, úřadech, cenzurách, mravech, obřadech a svatých věcech církve, ctění ostatků, odpustcích a řádech.“

Toto své tvrzení Hus nezmírňuje, naopak ve vězení, kde očekával smrt upálením, k tomu připisuje dva biblické citáty, kterými svou kritiku ještě zostřuje: „V Dt 32, se praví: „Pokolení převrácené, synové nevěrní. K tomu praví se v 77. žalmu: „Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými a jazykem svým lhali jemu, a srdce jejich nebylo upřímné před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho.“

Když se ale podíváme do Husova původního textu, zjistíme, že i tento článek je překroucen. Hus na dotyčném místě nemluvil o ‚jakýchkoliv zločinech‘ kněží, ale o zcela konkrétních hříších, jmenovitě o svatokupectví, které bylo považováno za kacířskou herezi. (Hus své knihy ve vězení neměl, na všechno odpovídal jen zpaměti.) Článek je vytažen z 11. kap. O církvi. Celý odstavec zní: „Takového zneužití moci se dopouštějí také ti, kdo prodávají a kupují kněžská svěcení, kdo svatokupecky nabývají a prodávají biskupství, kanovnictví a fary, kdo bezohledně požadují za svátosti peníze a kdo životem v lakomství, rozkoši, zhýralosti nebo ve všemožném zločinu poskvrňují moc kněžství. Ti totiž, ačkoli vyznávají, že Boha znají, přece ho skutky zapírají‘ - Titovi 1. A nevěří tedy v Boha a v tomto smyslu jako nevěřící synové smýšlejí proti víře o sedmi církevních svátostech, o klíčích (tj. duchovní moci církve např. rozhřešovat, exkomunikovat apod.), o úřadech a trestech, o mravech, obřadech a posvátných věcech církve, o uctívání ostatků, o odpustcích a řádech.“

Nešlo tedy o jakékoli hříchy kněží, ale především o svatokupectví, které bylo všeobecně pokládáno za kacířství, kterým se člověk vylučuje z církve! Dále šlo o zatvrzelou a očividnou nekajícnost a zůstávání ve veřejně známých těžkých hříších! Podle Husa byli tito kněží praktičtí ateisté s církevnickým nátěrem, a z toho usuzoval, že tito "kněží", kteří ani nevěří v Boha, smýšlejí bludně také o všech ostatních článcích víry. To obvinění si navíc nevymyslel sám. Šlo o obvinění vznesené proti němu samému a proti dalším reformním kazatelům. Hus obvinění z kacířství obrátil proti těm, kdo ho vymysleli a kdo se jím začali ohánět, a říká: ne já, ale vy jste bludaři, protože nevěříte ani v Boha.