Ap. Petr řekl velice jasně ve Sk. S. Ap. 2:36 Veziš tedy jistotně všecken dům Izraelský,žeť Bůh i PÁNEM ho učinil i KRISTEM, toho Ježíše kteréhož jste vy ukřižovali.

Jesliže je Ježíš" OBOJÍ," Pán a Kristus, pak On ( Ježíš) je a nemůže být nic jiného, než Otec, Syn a Duch svatý V JEDNÉ osobě, zjevené v těle. Není to Bůh ve třech osobách, svatá trojice," nýbrž JEDEN BŮH,JEDNA OSOBA,se třemi hlavními tituly, a třemi úřady které dokazují tyto tituly. Tentýž Ježíš je OBOJÍ, Pán a Kristus. Pán ( OTEC) a Kristus ( Duch svatý) jsou Ježíš, neboť On ( Ježíš) je OBOJÍ ,Pán a Kristus.

Zjevení S.Jana 4:2..A hned jsem byl u vytržení ducha,a aj trůn postaven byl na nebi,a na trůnu JEDEN seděl. Ne tři. Zjevení Ježíše Krista Jáť jsem Alfa i Omega,totiž počátek i konec praví PÁN , kterýž jest, a kterýž byl, a ktrýž přijíti má ten Všemohoucí.

Nikdy se ten jeden Bůh nerozdělil do „tří věčných“ osob. Nikdy nebyla

ve Svatém Písmu řeč o „trojjediném“ Bohu, o „Trojici“ ani o žádné „dvojjednotě“

– jen o tom, že Otec se zjevil k naší spáse v Synu. I Nový Zákon

svědčí jen o jednom, jediném Bohu: „... chvála, která jest od samého Boha

...“ (Jan.5:44); „... aby poznali tebe samého pravého Boha“ (Jan.17:3);

„... tak jistě je jeden Bůh ...“ (Řím.3:30); „... Bůh pak JEDINÝ jest“

(Gal.3:20); „... nesmrtelnému, neviditelnému, samému moudrému Bohu ...“

(1.Tim.1:17); „... Jeden jest zajisté Bůh ...“ (1.Tim.2:5). „JÁ jsem Alfa i Omega, počátek i konec, praví PÁN, který jest, a který byl, a který přijít má, ten všemohoucí“ (Zj.1:8). To pravé, všezahrnující vyznání víry apoštolů je jen v Bibli a pro církev PÁNA provždy stanoveno: „JEDEN PÁN, JEDNA víra, JEDEN křest, JEDEN Bůh a Otec všech, který jest nade všecko, a skrze všecko, i ve všech vás“ (Ef.4:5-6).

Píšete.....

Písmo říká, že sloupem a oporou pravdy je církev živého Boha (1Tim 3,15)! Písmo o sobě nikde netvrdí, že je jediným zdrojem poznání Božích pravd. Naopak odkazuje na Tradici.

Ten veršíček (1 Tim 3,15) máte vytrhnutý z kontextu. V celé kapitole ap. Pavel píše o víře která je v Ježíši Kristu. 15verš...Pakliť prodlím abys věděl, kterak máš v domě Božím obcovati, kterýž jest církev Boha živého, sloup a utvrzení pravdy.

Ř.K.C. Se podle toho ale neřídí. Ale ustanovila fantastickou představu o svaté trojici atd. Tři osoby které činí jednoho Boha přestože další verš 16 to praví velice janě: A v pravdě velikéť jest tajemství pobožnosti,že Bůh zjeven jest v těle, ospravedlněn v Duchu,ukázal se andělům kázán jest pohanům uvěřeno jemu na světě, vhůru přijat jest v slávu.

Pán Ježíš Kristus řekl velice jasně v Ev. S. Mat. 4:4.. On pak odpovídaje,řekl; Psánoť jest: Ne samým chlebem živ bude člověk, ale každým slovem vycházejícím skrze ústa Boží. Ne skrze církev. Dále.. II Ep. S.P. K. T5. Potom otázali se ho farizeové a zákonníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb?

6. On pak odpověděv, řekl jim: Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne.

7. Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení a ustanovení lidská.

tim II 3:16.. Všelikéť písmo od Boha jest vdechnuté, a užitečné k učení, k trestání k napravování, k právě, kteráž náleží k spravedlnosti.

Pravé vyznání víry pravé Boží církve, která sama je základem a sloupem

pravdy (1.Tim.3:15), najdeme jen v Bibli. Jen v ní je řečeno, kdo Je

žíš Kristus, ten Syn Boží, je. Věčně platné, biblicko–apoštolské vyznání

víry ustanovil Bůh sám. Jedná se přece o spasení a věčný život: „A toto jest

svědectví to, že život věčný dal nám Bůh, a ten život v Synu Jeho jest. Kdo

má Syna Božího, má život; kdo nemá Syna Božího, života nemá“ (1.Jan.

5:11-12).

To je spásné prožití, které může každý osobně prožít milostí: „Kteří pak

přijali Jej, dal jim moc syny Božími býti, totiž těm, kteří věří ve jméno Jeho“

(Jan.1:12).

„A víme, že Syn Boží přišel, a dal nám smysl (pochopení), abychom poznali Toho Pravého, a jsme v tom Pravém, i v Synu Jeho Ježíši Kristu. On je ten pravý Bůh a život věčný“ (1.Jan.5:20). Amen, ano, Amen! Pro pravou církev Ježíše Krista, která není žádnou organizací, nýbrž živým organismem, platí výhradně biblická učení, jak stojí napsaná ve Svatém Písmu. V ní může být věřeno a učeno jen to, co v té věčně platné závěti je ustanoveno, neboť tam nesmí být nic měněno a nic k ní přidáno (Gal.3:15; Zj.22:18-21). „Ale bychom pak i my neb anděl s nebe kázal vám mimo to, což jsme vám kázali, prokletý buď“ (Gal.1:8).

Už jsme se o tom bavili pod jinými články. To, co vy považujete za tradici, je něco, co v Písmu (starý a nový zákon) není napsáno. To je "pouze učení ř-k církve".

Ve skutečnosti je to jinak. Starý zákon jsou ty knihy bible, které uznávají jak židé, tak i křesťané. Nový zákon židé neuznávají a tvoří jej 27 knih apoštolů a proroků Nového zákona, od evangelií až po Zjevení. V tomto smyslu tvoří kniky Nového zákona "tradice" apoštolská a prorocká.

Církev někdy těsně po roce 100 po Kristu za účasti apoštola Jana dala dohromady spisy a uzavřela Písma a tradici. Proto byl Jan inspirován, aby napsal na závěr poslední biblické knihy tato slova, Zjevení 22,18 Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: Kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této knize. 19 A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě, jak se o nich píše v této knize.

Má to sice primárně význam pro knihu Zjevení, ale obecně i pro celou Bibli svatou.

Není divu, že s tímto výkladem nesouhlasí některé denominace, především ř-k. Pak by totiž museli popřít skoro veškeré své učení, založené na nebiblické tradici a přišli by o svůj vliv ve světě.

Kniha Zjevení ovšem jasně říká, že své mylné učení neopustí až do velkého soužení.

Děkuji za zajímavý článek, ale dovoluji si uvést i nějakou kritiku. Bible je má jednu velmi zajímavou vlastnost – i ty nejkladnější postavy jsou vystiženy i se svými závažnými chybami, a to včetně Noeho, Mojžíše, Davida, Šalomouna a dalších. To je považováno za znak autentičnosti. Žádné pokusy o cenzuru a vylepšení charakteru biblických postav prostě neprošly.

Souhlasím s tím, co píšete o tom, jak se slova proroků staly Písmem. Ježíš se nestal nejznámější osobou světa pouhou náhodou. Jeho učení je natolik pozitivní, morálně kvalitní a plné naděje, že si ho lidé předávalli s úzkostlivou přesností přes propasti času a bez ohledu na protivenství a pronásledování.

Síly, které stojí proti Bohu, si uvědomují, jakou moc má Písmo, a proto ho používají tak, aby zmátly ty, kteří se o Písmo opírají. Takže ona "tradice" v tomto ohledu nemá vždy pozitivní úlohu. Katolická církev se velice dlouho bránila tomu, aby Bible byla všeobecně přístupná, chtěla věřící ovládat skrze zprostředkovanou tradici. S pomocí Bible lze s někým manipulovat velice špatně, ale s pomocí učení, které se tváří, že je s Biblí v souladu, se s lidmi manipuluje dobře.

Například sám Kristus v Písmu říká, aby si kněží nenechávali říkat "otče", protože je jen jediný Otec – ten v nebesích. A co papež? Ten nese dokonce titul "Svatý Otec". Má to snad znamenat, že dlouhá tradice papežství zneplatňuje Kristova slova? Ani náhodou.

Katolická církev eviduje mohutný "pantheon svatých", které označuje za "přímluvce". Je snad Bůh, který se i na kříži modlil za své katy, tak přísný, že potřebuje zprostředkovatele našich proseb a modliteb v podobě různých svatých? Je taková tradice v souladu s Písmem? Domnívám se, že je to přímé popření toho, co o Bohu vyjadřuje Písmo. Domnívám se, že církevní Tradice NESTOJÍ vždy na jedné a téže autoritě Božího zjevení. Písmo neodkazuje na "Tradici". Podle Písma je mezi dvěma lidmi, kteří se rozhodnout konat dobro, třetí mezi nimi Kristus – už dva lidé spolu s Kristem tvoří církev.

Velice rád bych dodal:

Spojení se zesnulými je veSvatém Písmu výslovně zakázáno (3.Moj.19:31).

V něm. př. Bible:„Neobracejte se k duchům mrtvých ...“). Marie splnila svůj

jediný úkol porozenímJežíše Krista a ve Sk.1:14 je naposledy zmíněna s těmi

120, kteří v Jeruzaléměčekali na vylití Božího Ducha. Pro církev Ježíše Krista

není zprostředkovatelkouani přímluvkyní, a v původním křesťanství se také

nikdo nemodlil „AveMaria“. Svaté Písmo svědčí pouze o tělesném nanebevstoupení

Spasitele (Luk.24:50-52;Sk.1:11), ne o nanebevstoupení Marie.

Křest

Dále platí: Kde neníbožské zjevení, tam také není biblická orientace, tam

se diskutuje a vykládá. Tose vztahuje na všechna biblická témata, i na křest. Proč se křest od 4.století nevykonává tak, jak ho vykonával Petr v Jeruzalémě (Sk.2:38), Filip v Samaří(Sk.8:16) a Pavel v Efezu (Sk.19:5)? Protože náboženští otcové neporozuměli, že sejedná o jméno, ve kterém je Boží spása (Sk.4:11), do kterého mábýt křtěno. Falešným porozuměním Boha byl také příkaz křtu daný našímPÁNEM z Mat.28:19 změněn na trojiční úřední akt, který nemá absolutně nicspolečného s původním významem, ale provádí se dodnes.

Hezký den přeji,

mrzíme, že vám to musím napsat, ale velmi, velmi se mýlíte. Vy píšete, že tradicí jsou Bohem zjevené pravdy, které předávali apoštolové církvi, které nejsou zapsány v Písmu.

Jak se pak vyrovnáte s uctíváním a modlení se ke svatým což přímo odporuje Božímu Slovu a je Bohem nazváno duchovním smilstvem. Mohl bych pokračovat mnoha dalšími příklady, ale myslím že tento jeden stačí.

Zásadní věc je, že Božím základem který nemůže být změněn je Boží Slovo - Písmo. Pokud tradice jsou v souladu s Písmem, je to v pořádku, pokud ne platí Boží Slovo. Je napsáno : Na počátku bylo Slovo, to slovo bylo u Boha, to slovo byl Bůh.

jak víte že zvířata nechápou člověka? vy jste s nimi o tom hovořil?

Celé je to jen šiikovně vystavěná sofistika

celé Boží zjevení je nesmysl a Bůh je jen slovo pro-já nevím