Co se týká Jana Husa KARMA. V ostatních věcech mám male výhrady.

John Wyclif (1321 – 1384),

který přeložil do angličtiny Vulgátu, poznal význam Božího Slova a veřejně

vyznal: „Pro mne může platit jen to, co je psáno v Bibli!“ Odmítl papežství a

ještě 30 let po své smrti byl prohlášen za kacíře.

Také Jan Hus (1370 – 1415) po obdrženém osvícení kázal z Bible a postavil

se proti všezahrnujícímu nároku papežství. Bible se mu stala jedinou autoritou v otázkách víry. Toto psal ve svém komentáři k Jan.8:31-32: „Hledej pravdu, slyš pravdu, uč pravdu, miluj pravdu, mluv pravdu, drž pravdu, obhajuj pravdu až do smrti!“ Po vynesení rozsudku trestu smrti katolickým koncilem v Konstanci, se modlil o odpuštění nepřátelům pravdy. 6. července 1415 byl spoután a na hranici v plamenech svěřil svou duši Svému Spasiteli

Ano, vy horliví obránci viditelné a hmatatelné katolické církve a středověkého společenského řádu, dá-li Pán, pokusím se v dalších článcích ukázat, že se mýlíte. Nejen tehdejší teologové na koncilu, ale také Hus sám viděli daleko dále než si o nich dnešní přemoudřelí odborníci myslí.

Myslím, že diskutujícím křivdíte. Nejde o obranu církve, nýbrž o skutečný a nepřikrášlený obraz Husovy osoby a tehdejších událostí, které byly od dob národního obrození zkresleny a deformovány do podoby poněkud nesnesitelně superhrdinské mytologie.

Prvorepublikový historikJan Sedlák celý svůj život studoval Husův proce ze kterého se dochovalo množství velké množství písemností, tak ten při velmi pečlivém studiu historických pramenů došel k závěru, že Husovo pojetí církve je z hlediska církevní nauky mylné a vede k podvrácení církevní i světské autority, což by nutně skončilo u anarchi, že důvodem upálení Husa nebyla jeho kritika církve a života kléru (nejpilnějším kritikem a napravovatelem života duchovních v Čechách byl sám pražský arcibiskup), nýbrž jeho zásadní odchylky od církevní nauky; na to, že Jan Hus – ač zbožný a bezúhonný kněz – překročil svým učením hranici pravověrnosti, na základě čehož byl církví souzen a odsouzen jako kacíř. Takže došel ke stejnému závěru jako historici v devadesátých letech.

Ony se bohužel nedochovaly soudní akta Husova procesu, takže není možné jej přesně a objektivně posoudit. Nicméně strom poznáš po ovoci, a Husovi ideoví následovníci dokázali zničit to, co Karel IV. vybudoval a uvrhli zemi na 100 let do chaosu a zmatků. TAkže to s tím reformátorem zřejmě tak slavné zas nebylo.

Ano, lid povstal, světské statky byly zničeny, nicméně odkaz Mistra Jana Husa "...braň pravdu až do smrti" byl více jak po 600 letech zachován... Díky Bohu za to.

Pravověrný Hus... Hahahaha

"Tyto zlořády Hus jasně káral a za to byl odsouzen". Nikoliv, za tyto sebelítostivé výmluvy byl Hus kritizován už doma v Čechách a před odjezdem do Kostnice, mj. M.Markem z Hradce nebo Michalem de Causis. Hus byl odsouzen za opakované šíření myšlenek Johna Viclefa, soudem uznaného a odsouzeného kacíře. Z Husa nebylo potřeba dělat heretika uměle, podkladů pro jeho platné a zákonné odsouzení měli koncilní otcové dostatek. Bohužel především díky záplavě udání od Husových kolegů z Čech.

Nejvíce zlořády kritizovali sami církevní představilé a proto se sešle koncil, aby tyto zlořády odstranil . Z Husa nedělal nikdo Heretika on jím ve skutečnosti byl. a bylo mu to iknvizičním soudem prokázáno, ale za kritiku církve nebyl souzen, to by musel být souzen i Zikmund. Hus věřil v jakousi církev neviditelnou, jež nemusí být totožná s viditelnou. K neviditelné církvi patří lidé morálně bezúhonní. Poslední autoritou, k níž se křesťan může odvolat, je Kristus. V tom by se Hus dokonce i shodl se svými kostnickými soudci. Ti si také nedělali velké iluze o papežství, vždyť se ho právě pokoušeli pracně dát z trosek dohromady. Jenže věřili v církev jako instituci a v církevní autoritu, zatímco Hus církevní instituci neuznával. To by byla hereze i z dnešního pohledu. Podle Husa se písmo se má brát doslova. Věřící pozná, co po něm živý Kristus chce. Jak potom zabránit tomu, aby o sobě kdekdo netvrdil, že chápe správně obsah Písma? Pozdější vývoj ukazuje, že skutečně bez církevního dozoru došlo ke štěpení na nové a nové sekty. Hus by se svým pohledem neobstál nejen před dnešní církví, ale ani před žádnou jinou institucí, jež vyznává nějaký objektivně poznatelný řád, nad kterým bdí autorita, aby daná instituce mohla fungovat a přežít.