Izrael – chytrý had

Jákoba, praotce všech Izraelitů, představuje Písmo, jako muže s mimořádným „diplomatickým nadáním“. Proč?

Jméno Jákob je vykládáno jako „úskočný“. Narodil se Abrahámovu synu Izákovi a jeho ženě Rebece. Jeho dvojčetem byl Ezau. Při narození vyšel Ezau jako první, Jákob šel hned za ním a držel Ezaua za patu. Později dostane Jákob od Hospodina Jméno Izrael – „zápasí Bůh“ nebo „Boží bojovník“. Když se Ezau jednou vrátil hladový z pole a Jákob měl navařeno, přesvědčil své prvorozené dvojče, aby mu za čočkovou krmi prodal prvorozenství. Prvorozený syn byl velmi privilegovanou osobou a navíc, v případě Izákova syna, dědicem zaslíbení daného Abrahámovi. Následně oklamal svého nevidícího otce Izáka a, jakožto prvorozený, přijal i požehnání, které Izák chtěl dát Ezaovi. Později se Jákobovi diplomatické i podnikatelské vlohy projevily při správě stád jeho strýce Lábana, k němuž uprchl před Ezauem. Lábanova stáda se pod Jákobovýma rukama mnohonásobně rozrostla a následně přešla do vlastnictví Jákoba, za něhož Lában provdal obě své dcery. Potom musel Jákob přelstít Lábana, aby ho nechal odejít zpět do kanaánské země. Při návratu domů s obrovským jměním nabytým u Lábana v Cháranu uchlácholil Ezaua tak, aby ho bratr nechal pokojně se usídlit v zemi zaslíbené a sám se odebral na své místo jihovýchodně od Jordánu. To je zhruba výčet Jákobových činů, které pro dnešní kritiky Bible budou jistě představovat silně inspirativní náměty.

Písmo však Jákoba chválí. Bůh mu řekl: „Nebudou tě už jmenovat Jákob (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh), neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls.“ (Gn 32,29). A v žalmu je později řečeno: „To je pokolení těch, kdo se na jeho vůli dotazují. Ti, kdo hledají tvou tvář - toť Jákob.“ (Ž 24,6). Také sám Kristus říká „Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice.“ (Mt 10,16).

Jak tedy Jákob obstál před lidmi a jak před Bohem? Ezau se dobrovolně zřekl svého prvorozenství v prospěch Jákoba výměnou za čočkovou krmi. Je řečeno: „Jákob jednou připravil krmi. Tu přišel Ezau z pole znavený a řekl Jákobovi: ‚Dej mi zhltnout trochu toho červeného, toho krvavého, jsem znaven k smrti.‘ Proto se jmenuje Edóm (to je Červený). Jákob však řekl: ‚Prodej mi dnes své prvorozenství!‘ Ezau na to odvětil: ‚Stejně mám blízko k smrti, k čemu je mi prvorozenství!‘ Jákob řekl: ‚Odpřisáhni mi to dnes.‘ A on mu to odpřisáhl, a tak své prvorozenství prodal Jákobovi. Jákob dal pak Ezauovi chléb a čočkovou krmi. Ten pojedl, napil se, vstal a odešel. Tak Ezau pohrdl prvorozenstvím.“ (Gn 25,29-34). Je tedy zřejmé, že Ezau si neuvědomoval závažnost duchovního daru, který spočíval v Abrahámovu zaslíbení. Někteří vykladači si myslí, že k tomu prodání prvorozenství došlo v den Abrahámova pohřbu. Nasvědčuje tomu několik věcí: příchod Ezaua, který už měl své ženy, děti, svou rodinu; čočkový pokrm, který byl postním jídlem; a také samo téma rozhovoru bratří. Jákob znal Ezaův postoj k Abrahámovu zaslíbení (bylo mu to buřt), viděl, že si vzal kanaánské ženy, což odporovalo Abrahámovým radám. Viděl, že Ezau se stará jen o světské věci. Měl tedy oprávněný důvod snažit se sám ujmout zaslíbení. Potom, co mu Ezau dobrovolně prvorozenství přenechal, najedl se, napil a odešel, a už o tom nemluvil, měl Jákob právo, ba zřejmě i povinnost sám usilovat o požehnání jejich otce Izáka.

Jeho matka Rebeka mu poradila, jak se požehnání zmocnit. Nejvíc zarážejícím je, že Jákob na otázku svého nevidícího otce: „který jsi ty, můj synu“, odpověděl: „jsem Ezau, tvůj prvorozený, otče“. Jak mohl takto lhát? Jenže on nelhal, vždyť Ezau mu své prvorozenství prodal, a to pod přísahou. Takže Jákob vlastně řekl pravdu, bylo to, jako když se někdo stane něčím adoptivním synem a přejdou na něj dědická práva. A navíc, když Izák poznal, co se stalo, nezrušil své požehnání dané Jákobovi, ale potvrdil ho, poznal totiž, že to byla Boží vůle. Před Bohem byl tedy Jákob v této věci čistý – usiloval o to, aby se Abrahámovo požehnání dostalo tomu, kdo si ho váží a chce respektovat Boží zákony. Před lidmi obstál také, protože Ezau se svého práva vzdal, a když po delší době viděl, že jednal nerozumě, Jákob už nebyl povinen mu „zakoupené zboží“ vracet.

Následně Jákob prchá před bratrovým hněvem do Cháranu. Na tom není co řešit, snaží si zachránit život. Přitom už ale sleduje vedlejší cíl – získat si nevěstu z řad jejich tamějších příbuzných.

Velmi podezřele vypadá jeho způsob rozmnožování Lábanových stád. Někteří ho obviňují, že použil nějaké magie. Jiní říkají, že šlo o přirozenou věc. Jákob kladl oloupané pruty před ty ovce, které chtěl, aby se běhaly. Svým ženám – Lábanovým dcerám tvrdil, že mu ten způsob ukázal Bůh ve snu. V Písmu není jednoznačně řečeno, jestli to byla pravda nebo jenom další z jeho taktických manévrů. Jasně je řečeno jen to, že mu Hospodin tehdy řekl, aby vzal všechno, co tam nabyl i své ženy a děti a vrátil se do Kanaánu, a Jákob poslechl, i když to bylo spojeno s velkým nebezpečím. On ale uvěřil Bohu, že ho ochrání, jak slíbil, a to se zjevně Hospodinu líbilo. Před lidmi, konkrétně před Lábanem, obstál rovněž, protože plnil všechny jejich vzájemné dohody. Problém byl v tom, že když Lában řekl: strakaté ovce budou tvoje, všechny ovce měly strakatá mláďata atd. Jestli to Hospodin zařídil skrze Jákobovu chytrost nebo zázrakem, to je druhou věcí. Ale zázrakem určitě byla zvláštní ochrana, kterou Bůh Jákobovi poskytl a pak také jeho podivuhodný zápas s Bohem a následné usmíření s bratrem.

Kéž mi Hospodin dá tu upřímnost, s jakou před ním stál Jákob, pro niž mu ukázal nebeské království a svou slávu.