Věrohodnost Nového zákona 2

Požár Říma za císaře Nera, po němž přišlo rozsáhlé pronásledování křesťanů, je znám z románu a filmu Quo vadis. Zprávy o těchto událostech jdou ruku v ruce se zprávami o křesťanech i o zakladateli křesťanství Pánu Ježíši Kristu.

Velký požár Říma, k němuž došlo r. 64 za císaře Nera, nevzpomíná jen Suetonius, ale také Cornelius Tacitus (asi 55-120 n.l.). Tacitus sepsal Letopisy, které dokumentují období prvních císařů až do roku 68 n.l. Píše, že vznik požáru byl lidmi přičítán samotnému císaři a dodává:

„Ale špatná pověst neslábla ani lidským úsilím, ani štědrostí císaře či usmiřováním bohů, věřilo se, že požár byl založen na rozkaz. Proto Nero, aby potlačil řeči, nastrčil viníky a nejvybranějšími tresty pak potrestal ty, koho lid nazýval křesťany a nenáviděl kvůli neřestem. (Původce jejich jména Christa dal za vlády Tiberiovy popravit prokurátor Pontius Pilatus, zhoubná pověra tehdy potlačená znovu propukla nejen v Judei, rodišti toho zla, ale také v hlavním městě, kam se ze všech stran stékají všechny ohavnosti a hanebnosti a nacházejí tam ctitele). Nejdříve tedy byli pochytáni ti, kteří se přiznávali, potom na základě jejich udání bylo k nim připojeno ohromné množství ani ne tak pro zločin žhářství jako pro nenávist k lidskému rodu. I při umírání je ještě zahrnuli posměchem, pokryti kůžemi šelem museli hynout sápáni psy nebo byli přibiti na kříž, aby za soumraku hořeli na způsob nočních luceren. Nero poskytl tomuto divadlu své zahrady a také pořádal hry v cirku, při kterých se v obleku vozataje mísil mezi lid, nebo stál na voze. A tak, ačkoliv šlo o viníky, zasluhující nejhorší tresty, rodil se soucit s nimi, protože byli utráceni jakoby ne k veřejnému prospěchu, ale pro ukrutnost jednotlivce.“

Z tohoto historického dokumentu vidíme, že:

- následovníci Krista byli už v r. 64 (30 let po Kristově vzkříšení) v Římě všeobecně známi pod jménem křesťané

- křesťany obvinil ze žhářství sám Nero, a toto obvinění bylo nepravdivé

- vůči křesťanům byla šířena nenávist a byli mučeni a zabíjeni za pouhou příslušnost k víře. (Už to že je někdo křesťan, bylo automaticky vykládáno, že má „nenávist k lidskému rodu“)

- zakladatelem křesťanství je Kristus popravený za císaře Tiberia (14-37) Ponciem Pilátem

- krátce po Kristově ukřižování se křesťanství rozšířilo i v Říme

- římských křesťanů popravených r. 64 bylo ohromné množství

- mučení křesťané se chovali neobvyklým způsobem – prý se mučitelům posmívali

- v lidech se rodil soucit k mučeným křesťanům

(Co se týče Piláta, r. 1961 byl nalezen nápis, který Pilátovu existenci dokládá.)

O dalších autorech v pokračování.