M. Jan Hus: "Světskou moc dal papeži císař Konstantin"

Hus zastával nadřazenost duchovní moci nad tou světskou, chtěl však aby tato její nadřazenost byla uplatňována duchovními prostředky, a ne skrze peníze a ozbrojené konflikty.

Je-li moc duchovní důstojnější pro svou větší blízkost Bohu, jak se to tehdy zdůrazňovalo, pak se pro ní nehodí, aby využívala těch "nižších a méně důstojných" prostředků, jakými jsou peníze, vojáci apod.

Citace 9. článku falešného obvinění: „Papežská hodnost se vžila od císaře a povznesení a ustanovení papežství vyplynulo z císařské moci.“

Hus k tomu dopsal toto vysvětlení: „Co do panství světského, ozdoby císařské a panování nad čtyřmi církvemi. To jde z rozd. 96. a 63“. Článek je vytažen z 15. kap. O církvi. Hus se tam odvolává na 96. distinkci Gratiánových Dekretálií (staré církevní právo): „Císař Konstantin čtvrtého dne po svém křtu udělil veleknězi římské církve výsadu, aby ho velekněží po celém světě pokládali za takovou hlavu, za jakou soudcové pokládají krále. ... ‚Udílíme mu moc a císařskou důstojnost a rozhodujeme, aby měl vládu nad čtyřmi stolicemi, alexandrijskou, antiochijskou, jeruzalémskou a cařihradskou...“

Dnes je tento dekret obecně pokládán za podvrh, ale v Husově době byl přijímán za pravý. Z Husova života vidíme, že v praxi papeže uznával včetně jeho jurisdikčního primátu. Papež nemůže konat a přikazovat něco, co odporuje Božímu zjevení. Podobně, když koná něco, co je ke zjevné škodě církve, má mu v tom být přiměřeným způsobem odporováno. Hus zde zastává rozdělení duchovní moci od světské, což je dnes – na rozdíl od středověku – všeobecně uznáváno za správné. Vyjádření: „papežství co do světského panování a císařské ozdoby“, nám dnes zní velmi divně. Bývá to stavěno do takového světla, jako by si Hus zde i jinde uměle vymýšlel nejrůznější rozdělení a rozčlenění různých významů jednoho slova, např. slova ‚papežství‘, aby s nimi pak mohl žonglovat a kroutit. Takový pocit bývá ale navozován, protože si neuvědomujeme reálnou situaci, jaká tehdy byla. Papežství skutečně existovalo jako politická velmoc. A proto se také do Říma sbíhaly, řečeno slovy sv. Bernarda, „nejrůznější lidské zrůdy“ – protože tam bylo světové centrum politické moci.