Celistvost čili neporušenost textu Písma sv. - část 3/4

Žádná starověká kniha nám do dnešních dní není dochována s takovou spolehlivostí jako Nový zákon....

Podle stáří a zároveň důležitosti se novozákonní rukopisy dělí na:

1. Papyry – jsou značeny P1, P2 atd. – patří mezi ně nejstarší známé rukopisy NZ (P52; P90 datované do r. 120 až 150 – oba obsahují část Janova evangelia) - jsou psány majuskulemi neboli unciálkami, tzn. velkými písmeny řecké alfabety. R. 2008 už bylo katalogizováno 124 nz papyrů. Nejmladší je datován kolem r. 700.

2. Unciální texty psané na pergamenu – jsou značeny čísly začínajícími nulou, např. 01 (Sinajský kodex), 0320 (zatím poslední katalogizovaný - pergamen s listem Efezanům datovaný kolem r. 950), je pro ně ale i starší způsob značení velkými písmeny hebrejské, latinské a řecké abecedy (což se týká právě těch starších a důležitějších), tak např. 01 je také značen jako ?, 02 (Alexandrijský kodex) jako A apod. Tyto unciální nz rukopisy na pergamenech jsou zpravidla mladší než nz papyry.

3. Minuskulní texty psané většinou rovněž na pergamenu (papír se užíval až od 12. st.) – jsou značeny čísly bez nuly na začátku (je i starší způsob značení, který je značně nepřehledný) – poslední katalogizovaný nz minuskulní papyrus má označení 2911. Slovo „minuskule“ znamená, že jsou psány malým spojovaným písmem řecké alfabety, které se vyvinulo ze staršího majuskulního písma někdy na přelomu tisíciletí.

4. Lekcionáře – jsou většinou psány minuskulním písmem a patří do stejného období jako ostatní minuskulní nz texty.

Tedy: majuskulní (=unciální) písmo je starší, a jsou to velká písmena psaná zvlášť bez vzájemného spojení. Minuskulní písmo je novější a je to jakoby psací písmo, kde znaky jsou vzájemně propojeny. (Pomůcka: „majus“ = lat. větší, „minus“ = lat. menší.) Ve standardním kritickém vydání NZ (Novum Testamentum Graece) jsou citovány všechny papyry (potíž je jen v tom se v nich vyznat). Pro praktickou apologetiku má ale význam mít přehled o nejstarších a nejdůležitějších biblických papyrech a kodexech:

Důležité nz papyry:

Do období kolem r. 150 nebo ještě méně jsou datovány tyto 3 nz papyry:

P52 s textem Janova evangelia 18,31.33 a na zadní straně J 18,37-38. Má velikost 9x6 cm a je na něm celkem 114 řeckých písmen. Byl nalezen v Egyptě. Získal jej r. 1920 anglický papyrolog Grenfell. Je datován do r. 125. Je to důkaz, že Janovo evangelium, které bylo napsáno v Palestině nebo Malé Ázii, existovalo již kolem r. 100, protože bylo potřeba aspoň 20 let, aby se rozšířilo do Egypta. (To samozřejmě neznamená, že Janovo evangelium neexistovalo např. už před r. 70 nebo i dříve, což se dá dokázat z jeho obsahu, ale o tom jinde.)

P90 s textem z Jan 18. - 19. kapitoly.

P104 s Mt 21 oba datovány před r. 150.

Do období kolem r. 200 je datováno těchto 7 nz papyrů:

P4 s textem Lk 1-6.

P31 s Ř 12.

P46, který obsahuje Ř 5-6; 8,18; celé listy 1 Kor; 2 Kor; Ef; Flp; Kol, 1 Sol; Žid. Rukopis byl nalezen r. 1930 asi 100 km jižně od Káhiry. Tento kodex původně obsahoval všechny listy sv. Pavla a měl 104 listů, z nichž 18 schází. Byl to tedy kodex se všemi listy sv. Pavla užívaný už kolem r. 200 v Egyptě.

P64 s textem Mt 3. 5. a 26. kapitola.

P66 se skoro celým Janovým evangeliem. Byl nalezen r. 1956. Má 104 dochovaných stran.

P77 s Mt 23.

P103 s Mt 13-14.

Do období kolem r. 250 je datováno dalších 40 papyrů, a z nich např. P45 obsahuje části všech čtyř evangelií i Skutků. Rukopis byl nalezen r. 1930 asi 100 km jižně od Káhiry. Skládá se z 220 listů. P47 obsahuje velkou část Zjevení Janova, ostatní povětšinou více jak jednu kapitolu z NZ.

Důležité kodexy obsahující NZ:

Nejvýznamnějšími svědky textu Písma sv. NZ (ale zároveň i SZ) jsou čtyři kodexy: Sinajský, Alexandrijský, Vatikánský a Efrémův. Sinajský a Vatikánský jsou datovány kolem r. 350. Alexandrijský a Efrémův kolem r. 450.

Sinajský kodex: Má označení 01 nebo je značen hebrejským písmenem ?. Je to řecký pergamenový kodex, obsahující kompletní unciální (tj. majuskulní) text NZ. Je v něm dochována i většina textu SZ – LXX. Má 347 listů o rozměrech 37x34 cm. Každý list obsahuje 4 sloupce se 48 řádky. Za NZ je zde připojen ještě List Barnabášův a Hermův Pastýř. Rukopis ležel v řeckém pravoslavném klášteře sv. Kateřiny na úpatí hory Sinaj. Zde jej objevil K. Tischendorf. Většina Sinajského kodexu se dnes nachází v Britské knihovně, další části v Petrohradě, Lipsku a v klášteře sv. Kateřiny na Sinaji. Vznikl kolem r. 350.

Vatikánský kodex: Má označení 03 nebo B. Je to řecký pergamenový kodex obsahující unciální (tj. majuskulní) text NZ až po Žid 9,14. Obsahuje i velkou část SZ. Má celkem 759 listů. Každá strana je rozdělena do tří sloupců o 42 řádcích. Rozměry rukopisu jsou přesně čtvercové o straně 27,5 cm. Snad je to jeden z padesáti opisů Písma sv., které dal pořídit císař Konstantin Veliký. Vatikánský kodex vznikl v Alexandrii kolem r. 350 a od r. 1481 se nachází ve Vatikánské knihovně.

Alexandrijský kodex: Má označení 02 nebo A. Vznikl v Egyptě kolem r. 450. Je to rovněž pergamenový majuskulní kodex s řeckým textem většiny NZ i SZ. Má dochovaných 773 listů o rozměru 32x26 cm. Na každém listu jsou dva sloupce o 49 – 52 řádcích. Za NZ je připojen List Klementův. R. 1098 se dostal do vlastnictví alexandrijského patriarchy. R. 1621 se dostal do Konstantinopole a r. 1627 do Anglie, kde je v Britském muzeu v Londýně dodnes.

Efrémův kodex: Má označení 04 nebo C. Je to rovněž pergamenový řecký majuskulní kodex. Vznikl kolem r. 450 pravděpodobně v Egyptě. Má 209 dochovaných listů o rozměru 33x36 cm. Z NZ se zde nacházejí části všech knih kromě 2 Sol a 2 J. „Efrémův“ se kodex nazývá proto, že ve 12. st. byl jeho původní text seškrabán a do kodexu napsána kázání sv. Efréma Syrského. Původní biblický text byl objeven v 17. st. ale přečetl ho až K. Tischendorf počátkem 40. let 19. st. S datováním kolem r. 450 se Efrémův kodex řadí mezi čtyři nejvýznamnější svědky textu Písma sv. Nového i Starého zákona.

Mezi významnější nz kodexy patří i Bezův kodex (Dae), který vznikl v 5–6. st. v jižní části Franské říše a obsahuje řecko-latinský text všech čtyř evangelií a Skutků. Dále Stříbrný kodex obsahující velkou část evangelií v gótském překladu biskupa Wulfily ze 4. st., je psán gótským písmem vytvořeným právě za účelem překladu Bible (podobně jako Cyrilova hlaholice), sám kodex pochází z 6. st. a byl součástí sbírek Rudolfa II. Habskurského, z Prahy ho odnesli Švédové na konci třicetileté války, ve Švédsku je dodnes. Text gótského překladu se nachází i v Karolínském kodexu, který je jinak nazýván i Gulferbitanus (s označením 024 nebo Pe a jeho jiná část s označením 026 neboli Q) z 6. nebo 7. st.

Do r. 350 nebo ještě dříve je datováno celkem 10 pergamenových úlomků s majuskulními texty NZ. Do r. 450 je datováno 24 majuskulních pergamenových zlomků. Majuskulní texty s kódem vyšším než 046 mají obvykle pouze jeden nebo dva listy. (To je co se týče pergamenových zlomků, nejstarší papyrové zlomky nz textu jsou datovány mezi roky 125 a 150 – jak bylo uvedeno výše.)

Celkem se zachovalo více jak 4000 rukopisů Bible nebo jejích částí, z toho na 200 majuskulních ze 4 - 9. st. a na 2500 minuskulních-kurzivních z 10. až 16. st. McDowel ale uvádí, že je dochováno celkem 5366 rukopisů NZ. Navíc uvádí přehlednou tabulku pro porovnání s jakou spolehlivostí je doložen text NZ a jiných starověkých knih. NZ zde vítězí na plné čáře.

Autor	Kniha
Homér	Ilias				643
Herodotos	Dějiny			1350	8
Thukydides	Dějiny			1300	8
Platón				1300	7
Demosthenes				1400	200
Cézar				1000	10
Livius
Tacitus	Letopisy			1000	20
	Dějiny			750	7
			325	225	5366

Při porovnání variant textu Písma sv. zjistíme, že 88% textu je bez odchylek. 12% textu má odchylky, ale ve většině případů se jedná o přehození slov nebo o bezvýznamné gramatické a stylistické rozdíly. Vážnějších odchylek je málo (např. J 7,53-8,11; Lk 22,43n; Ř 16,25-27), ale žádné z těchto sporných míst v textu nepředstavuje důvod k zpochybnění nějaké pravdy křesťanské víry.

Žádná starověká kniha se nezachovala v rukopisech tak starých a tak početných jako NZ. Ten kdo by chtěl zpochybnit věrohodnost dochování původního textu Nového zákona až do dnešních dní, musel by před tím odmítnout všechny ostatní starověké knihy, tedy všechna díla řeckých, římských a jiných filozofů, básníků a historiků a s nimi prakticky vše, co víme o antickém světě. Musel by to všechno odhodit jako nějaký padělek a nevěrohodný falzifikát, protože text Nového zákona našeho Pána Ježíše Krista je mnohonásobně více a jistěji doložen než všechna ostatní starověká literární díla. Kromě starověkých překladů a dochovaných rukopisů je navíc doložen i z citátů NZ a odvolávek na něj u jiných starověkých autorů.